Publikace Ministerstva zdravotnictví a náš komentář
1.8.2025 vydalo Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s ÚZIS publikaci s názvem Strategické analýzy potřeb resortu zdravotnictví: Koncepce podložená dostupnými daty.
Dle autorů*ek "Cílem této publikace je předložit analyticky podložený rozbor stavu českého zdravotnictví v kapitolách zásadních pro jeho udržitelnost a další rozvoj. Aktualizovaná verze vyhodnocuje v rámci každé kapitoly cíle stanovené v období 2022–2023 do roku 2025 a na konkrétních datech dokládá současný stav." Publikace analyzuje dosažení stanovených cílů k 1.8.2025.
Text v plném znění naleznete zde.
Kapitola VIII "Kapacity a vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků" se týká i klinické psychologie jakožto nelékařského zdravotnického povolání.
Přinášíme Vám průřez nejdůležitějšími tématy této kapitoly a komentář k některým z nich.
Největší změny za dané období v oboru klinická psychologie:
Novela zákona zrušila povinnost pětileté specializační přípravy a zkrátila ji na 4 roky, s povinnou praxí zaměřenou i na dětské pacienty.
Vznikl aktualizovaný vzdělávací program "Psycholog ve zdravotnictví", který už nemusí poskytovat jen vysoké školy, ale i jiná akreditovaná zařízení (např. IPVZ). Díky tomu počet absolventů kurzu v roce 2024 narostl skoro čtyřnásobně oproti 2023.
Ministerstvo podporuje specializační vzdělávání psychologů přes tzv. rezidenční místa, nově i v oborech dětská klinická psychologie a psychoterapie. Těchto míst bylo pro rok 2025 dotováno 304. Pro obor KP bylo určeno celkově 10 míst, nicméně je smutné, že s nejnižší měsíční částkou oproti ostatním lékařským oborům (více zde).
Zavedl se třístupňový model psychoterapeutické péče, který umožňuje kromě psychologů*žek a lékařů*ek zapojit do psychoterapeutických intervencí i další nelékařské profese (např. sestry, adiktology*žky, zdravotně-sociální pracovníky*ce), pokud projdou certifikovanými kurzy.
Psychologové*žky ve zdravotnictví mají dle zákona 96/2004 Sb. kompetenci provádět systematickou individuální, skupinovou, rodinnou a emergentní psychoterapii (zatím pod dohledem psychoterapeuta*ky, tzn. i lékaře*ky s odbornou způsobilostí).
Aktuální výzvy oboru
Nedostatek odborníků*ic
I přes navýšení rezidenčních míst a zrychlení vzdělávání stále chybí dostatek klinických psychologů*žek, zejména dětských. Velký nárůst psychologů*žek ve zdravotnictví nemusí nutně znamenat nárůst atestovaných klinických psychologů*žek. Za rok 2023, dle ÚZIS, evidujeme v ČR 1194 úvazků v odbornosti "psycholog ve zdravotnictví". Dle přepočtu na "FTE (Full-Time Equivalent)" se s největší pravděpodobností jedná o cca 840 plných úvazků (tento počet zahrnuje jak psychology ve zdravotnictví bez atestace, tak s atestací) (zde).
V textu je opakovaně zmiňována důležitost zvyšování prostupnosti a provázanosti ve vzdělávání:
"Vzdělávání nelékařů je nastaveno dobře, je ale nutné neustále zlepšovat především vzájemnou prostupnost a provázanost vzdělávacích a studijních programů a zlepšit propojení vybraných nelékařských zdravotnických oborů a touto efektivní synchronizací zkrátit přípravu na výkon zdravotnického povolání." (str.112)
Nedostatek odborníků lze, dle Ministerstva zdravotnictví, řešit i takto:
"Vedle toho je strategickým záměrem ministerstva co nejvíce zprůchodnit systém kvalifikačního vzdělávání a následného profesního vzdělávání, včetně vzdělávání specializačního." (str. 114)
Text vícekrát poukazuje na klesající zájem mladých lidí o nelékařské obory a zároveň vybízí k řešení této situace skrze zvyšování motivace potenciálních kandidátů*ek na profesi.
"Dalším nástrojem je modernizace specializačního vzdělávání přinášející jeho větší flexibilitu, větší propustnost, provázanost modulového vzdělávání, stupňovité propojení vybraných oborů a zkrácení délky vzdělávání, modernizace organizace, metod, forem vzdělávání, zavádění online vzdělávání, e-learning, virtuální simulace, interdisciplinární vzdělávání, stipendia, finanční podpora, podpora mentorství." (str. 116)
Jedním z nástrojů ke zvýšení motivace do oboru vstoupit by mohla být i tato chystaná nová praxe:
"Zároveň, novelou zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, bude od ledna 2026 umožněno zdravotním pojišťovnám nově poskytovat dotace na vzdělávání zdravotnických pracovníků i z jejich fondů." (str.117)
Možná rizika v oblasti kompetencí
Rozšíření možností pro jiné profese (sestry, adiktologové*žky) může pomoci dostupnosti péče, ale zároveň vyvolává otázky hranic kompetencí.
Nároky na vzdělávání
I když se programy časově zkrátily, přetrvaly požadavky z předchozího vzdělávacího programu. Velkou otázkou je udržení kvality realizace praxí a supervize – zjednodušeně schází místa na seminářích a na praxích (viz. velmi výrazné navýšení počtu psychologů*žek ve zdravotnictví).
Zajímavé je, že dle textu "Nelékařští zdravotničtí pracovníci jsou dnes významně vzdělanější, než tomu bylo na počátku století." Což je v rozporu s často uváděnou obavou z nedostatečného vzdělání nové generace klinických psychologů*žek objevující se v rámci odborné obce.
Zátěž pracovníků*ic
Klinická psychologie se potýká s vysokou psychickou zátěží. Ministerstvo zdravotnictví zavedlo systémy psychosociální intervenční služby (SPIS) pro podporu zdravotnických pracovníků*ic. A proto se my v Iniciativě 2023 zajimáme o to, jak se psychologům*žkám ve zdravotnictví daří a jak jejich pracovní podmínky zlepšit (více zde).
Legislativní turbulence
Dochází k častým novelizacím zákonů týkajících se oboru (96/2004 Sb. apod.).
Aktuálně například je hojně probírané téma požadované kvalifikace pro vstup do zdravotnictví. Text zákona 96/2004 Sb. obsahuje požadavek na:
"Odborná způsobilost k výkonu povolání psychologa ve zdravotnictví se získává absolvováním jednooborového studia akreditovaného magisterského studijního oboru psychologie navazujícího na absolvování jednooborového studia akreditovaného bakalářského studijního oboru psychologie a absolvováním akreditovaného kvalifikačního kurzu Psycholog ve zdravotnictví. Podmínka, aby jednooborové studium akreditovaného magisterského studijního oboru psychologie navazovalo na absolvované jednooborové studium akreditovaného bakalářského studijního oboru psychologie, neplatí, pokud bylo jednooborové studium akreditovaného magisterského studijního oboru psychologie zahájeno nejpozději v akademickém roce 2020/2021."
V praxi to znamená, že absolventi tzv. dvouoborového Bc. studia, kteří nastoupili do navazujícího Mgr. studia po roce 2020/20201, nemohou být přijati do specializačního vzdělávání a pracovat jako psychologové*žky ve zdravotnictví. Přičemž koncept "jednooborového" a "dvouoborového" studia je již několik let překonán a v nastavení curricula VŠ není využíván, namísto toho se spíše uplatňuje akreditace dle požadavků Europsy.
Sledujte nás pro další informace k tomuto tématu.
Naše doporučení
Pokud má být psychologická péče opravdu funkční a dostupná, je potřeba myslet na celý systém jako na propojený celek. Prvním krokem je posílit počet atestovaných psychologů*žek – aby systém nestál na začínajících odbornících, kteří ještě nenesou plnou odpovědnost, a zároveň nebyli hned na startu kariéry vystaveni zátěži vedoucí k vyhoření. Stejně zásadní je navýšit počet školitelů*ek a školitelských míst, protože jen tak se vzdělávání stane skutečným vzděláváním. Bez školitelů*ek totiž nemohou fungovat noví psychologové*žky, a bez nových psychologů*žek se zase nevytvoří další školitelé*ky – je to začarovaný kruh, který je nutné rozseknout.
Důležitou součástí změny je i úprava struktury vzdělávání formou revize a tvorby koncepce celého vzdělávacího procesu od pregraduální úrovně až po celoživotní vzdělávání. Věříme, že do budoucna bude možné opustit VŠ se specializací do zdravotnictví, na který by navazoval silný společný základní kmen, který by sjednotil znalosti a kompetence všech psychologů bez zbytečných duplicit. Na něj by pak navazovaly specializace v různých oblastech, například dětská klinická psychologie, neuropsychologie, psychoterapie nebo dospělá klinická psychologie. Smysluplný systém pobídek by zároveň motivoval školence k tomu, aby absolvovali více než jednu specializaci, čímž by se zvýšila flexibilita a dostupnost odborníků*ic, v souladu s výše zmiňovanou koncepcí a strategií MZd.
Jasné vymezení kompetencí mezi psychologem*žkou, psychoterapeutem*kou a dalšími nelékařskými profesemi aby se předešlo duplicitám i zbytečným sporům. Zvláštní pozornost je potřeba věnovat dětské klinické psychologii, kde je akutní nedostatek odborníků*ic v kontextu meziresortní návaznosti péče. Dosavadní kroky problém řeší jen částečně.
Neméně důležité je budovat podpůrné systémy přímo pro psychology*žky – prevenci vyhoření, dostupné supervize a psychosociální intervenční služby.
A nakonec, klíčovým tématem je i regionální dostupnost: psychologická péče nesmí být výsadou velkých měst. Je třeba kombinovat rezidenční místa a cílené pobídky tak, aby se odborníci*e dostávali i do menších regionů, kde je pomoc dnes nejméně dostupná, a přitom nejvíce potřebná.
Závěrem:
Klinická psychologie se z ministerského pohledu zjednodušila a otevřela (víc absolventů AKK Psycholog ve zdravotnictví, kratší vzdělávání), ale zároveň čelíme přepracovanosti odborníků, přetrvávající vážné nedostupnosti péče a nevyjasněnými pozicemi s jinými profesemi.
