Zlepšení pracovních podmínek psychologů*žek ve zdravotnictví

Popis projektu 

Anotace projektu: 

Kliničtí psychologové v ČR čelí v současnosti přetížení, řada z nich odchází z profese a klesá zájem kandidátů o ni. Čeští psychologové jsou prokazatelně výrazněji než kdy dříve ohroženi syndromem vyhoření a rozvojem dalších psychických poruch. Cílem projektu je zlepšení pracovních podmínek psychologů, prevence syndromu vyhoření a snížení odchodů z profese. Konkrétní opatření vzejdou z výzkumu potřeb psychologů a budou vyvinuta a zaváděna ve spolupráci s relevantními stakeholdery. 

Jaký problém projekt řeší? 

Profese klinického psychologa je objektivně velmi potřebná a zároveň velmi obtížná. Mezinárodní odborné studie (McCormack et al., 2018; Morse et al., 2012; Farber & Heifetz, 2021) dokládají, že kliničtí psychologové jsou "vysoce ohroženou skupinou pracovníků" z hlediska rizika syndromu vyhoření, sekundární traumatizace, výrazného zhoršení well-being, snížení empatie, rozvoje somatických obtíží apod. Dle zjištění Bakker, A. B., & Schaufeli, W. B. (2000) jsou výše uvedenými obtížemi ohroženi především psychologové, kteří dlouhodobě pracují s klienty se závažnějšími problémy. Popsaná situace se dotýká i českých klinických psychologů, a to především od propuknutí pandemie COVID-19 a války na Ukrajině: jsou více než kdy jindy vystaveni vysokým emočním požadavkům a nárokům ze strany významně zvýšeného počtu klientů s duševním onemocněním, které nelze z kapacitních důvodů uspokojit. Dle předběžných zjištění Iniciativy 2023 čelí kliničtí psychologové nadměrnému administrativnímu zatížení, nárokům na vysokou kvalifikovanost, zodpovědnost, chybí jim podpora ze strany stavovských organizací. Velká část klinických psychologů dále trpí pocity bezmoci a viny z důvodu každodenního odmítání jednotlivců s duševními problémy, cítí se osaměle, čelí tlaku na výkon a vysokému očekávání ze strany klientů ohledně jejich léčby apod. Kromě našich předběžných výzkumů přitom neexistují v ČR data o tom, co konkrétně v práci psychologům chybí a co by potřebovali k tomu, aby se cítili lépe a nebyli nuceni odcházet z profese. Klinických psychologů je v Česku při mezinárodním srovnání tristní nedostatek (https://ec.europa.eu/docsroom/documents/16683?locale=en), což ještě zvyšuje společenský tlak na výkonnost psychologů. Projekt se tedy zaměřuje na nevyhovující pracovní podmínky klinických psychologů, a to na vícero úrovních problému: z hlediska potřeb stávajících klinických psychologů, z hlediska trendu odchodu psychologů do jiných profesí z důvodu vyhoření a z hlediska nezájmu adeptů na profesi. 

Jaké jsou příčiny problému?

Pilotní výzkum Iniciativy 2023 (iniciativa2023.cz) naznačuje, že mezi hlavní dlouhodobé příčiny a udržující faktory demotivovanosti, frustrace, vyhoření a odlivu psychologů ze sektoru zdravotnictví (a současně nízké atraktivity pro potenciální uchazeče o profesi) patří: 

- nedostatečná supervize a chybějící odborná podpora ze strany kolegů a školitelů, což vede k pocitu osamělosti a nejistoty při řešení náročných případů 

- široký okruh pracovních úkolů 

- malý prostor pro odpočinek a sebepéči 

- dlouhodobý nedostatek podpory ze strany stavovské organizace (Asociace klinických psychologů ČR) 

- nadměrná byrokracie, kdy dochází k frustraci z množství formulářů a vykazování, která na úkor přímé práce s klienty může posilovat pocit vyčerpání a bezmoci 

- vysoká očekávání ve smyslu: psycholog musí být vždy v bezvadné kondici a plně k dispozici 

- pocity viny a bezmoci pramenící z každodenního odmítání duševně nemocných klientů a nedostatku kolegů, na které by mohli klienty přesměrovat 

- stud či pocit selhání, pokud psycholog sám potřebuje emoční podporu 

- nízká podpora mladých psychologů ve všech směrech, včetně jejich začleňování do profese a nízkého platového ohodnocení

- v mnoha ohledech velmi zatěžující a nesmyslné povinné vzdělávání, které v důsledku spíše brání praxi

- sektor zdravotnictví je všeobecně znám svou vysokou mírou tlaku na výkon a zodpovědnost s minimální psychosociální podporou svých zaměstnanců 

- izolovanost a osamělost pramenící z podstaty výkonu profese 

- nedostatečně rozvinutá mezioborová spolupráce, která by fungovala jako kolegiálně podpůrná i odborná síť K výše uvedené chronicky neřešené situaci navíc přispěl významný nárůst duševních onemocnění v české populaci (Winkler et al., 2021; Formánek et al., 2019), čímž se tlak na pracovní nasazení klinických psychologů výrazně zvýšil. 

Co je cílem projektu? 

Navzdory výše popsané situaci se kromě Iniciativy 2023 dosud nikdo systematicky nezajímal o duševní zdraví českých klinických psychologů. Nebyla jim nabídnuta adekvátní podpora, která by reflektovala jejich potřeby. Cílem projektu je změnit stávající chronicky nevyhovující pracovní podmínky klinických psychologů*žek v České republice, a to z hlediska potřeb a prožívání samotných psychologů; cílem projektu je zvýšení pracovní spokojenosti klinických psychologů a snížení rizika syndromu vyhoření a nutnost opustit profesi. Cíl projektu je tedy rozkročený mezi řešení již existující kritické situace na straně zaměstananců - klinických psychologů - a současně pečování o budoucnost našeho oboru tím, že pro potenciální kandidáty na toto povolání bude profese klinického psychologa zajímavá a atraktivní a vyberou si ji. Cílem je stav, kdy mladí lidé mají chuť se dát na dráhu klinického psychologa, protože ví, že je to zajímavá a smysluplná práce, poskytující výzvy, ale i pocit naplnění. Na rozdíl od současného stavu ví, že tento svůj obor mohou pomáhat vytvářet, což vede k tomu, že klinická psychologie má v ČR pověst atraktivního, zajímavého a moderního oboru a mohou tedy předpokládat, že taková bude i jejich práce. Poskytovatelé péče o duševní zdraví jsou sebevědomí, odolní a empatičtí lidé motivovaní dobře vykonávat svou práci. Rádi spolupracují i s dalšími příbuznými odbornostmi v péči o duševní zdraví a tyto odbornosti rády spolupracují s klinickými psychology. Klinických psychologů je dostatek a jejich péče je dostupná. 

Jaká změna/y je/jsou v důsledku projektu očekávána/y? 

Očekáváme tyto změny: kliničtí psychologové pociťují a referují zlepšení jejich pracovních podmínek, což se odráží v jejich subjektivně prožívané spokojenosti a silnější motivovanosti pracovat v tomto oboru. Téma duševního zdraví samotných klinických psychologů není tabu, předpokládá se, že i poskytovatelé péče se musí o sebe starat. Respektování vlastních možností a hranic je běžná praxe. Podmínky pro získávání kvalifikací a výkon profese jsou slučitelné s principem work-life balance, a to jak pro muže, tak pro ženy. Psychologové vnímají vyšší zájem o jejich potřeby a necítí se bezmocní a osamělí, neboť vědí, na koho se mohou obrátit. Českomoravská psychologická společnost, Ministerstvo zdravotnictví a Asociace klinických psychologů ČR jsou aktivní či přinejmenším zaštiťují realizování opatření, která jsou samotnými psychology vnímána jako podpůrná. Péče o sebe a své psychické zdraví je v rámci profese silněji akceptovaná a podporovaná. Pod záštitou výše uvedených organizací jsou nabízeny programy, které se osvědčily v zahraničí (Bakker, A. B., & Schaufeli, W. B., 2000): supervize a podpůrné programy k rozvoji dovedností a zvládání stresu, skupinové supervize, intervizní setkání a programy pro well-being, které jsou zaměřeny na osvojení seberegulačních přístupů (relaxační techniky, psychohygiena, time management), prevence omezení emočního vyčerpání. Organizace budou vytvářet prostor pro sdílení obtížných případů, otevřenou komunikaci ve směru snižování izolace psychologů apod. Tyto kýžené změny jsou patrné i směrem k nastupující generaci psychologů, což vede k tomu, že o profesi mezi absolventy vzrůstá zájem. Konkrétní podoba výše uvedených programů se bude odvíjet od zmapování potřeb psychologů. Vyhodnocován bude zájem o výše uvedené akce a dopad na účastníky výše uvedených programů.

Jaké aktivity v projektu budou realizovány? 

KA 1: Zjišťování potřeb a prohlubování znalostí o problému - Mapování potřeb obecně, s užším zaměřením na pracovní podmínky: Realizace kvalitativního a kvantitativního průzkumu mezi klinickými psychology a adepty na toto povolání. - kvalitativní část: polostrukturované rozhovory dle mezinárodní metodiky descriptive-interpretative qualitative research (Elliott & Timulak, 2021).

- kvantitativní část: dotazníky, jejichž položky budou výsledkem zjištění první fáze kvalitativní části výzkumu. Tento dotazník potřeb bude distribuován prostřednictvím médií (sociální sítě, webové stránky) a prostřednictvím organizací jako katedry psychologie, ČMPS, AKP ČR, studentské spolky. Budeme dodržovat rozmanitou regionální, genderovou a věkovou stratifikaci respondentů (včetně typu pracoviště). - Identifikace klíčových faktorů, které ovlivňují atraktivitu povolání - Vypracování srovnávací analýzy s vybranými zeměmi EU, které úspěšně řešily obdobný problém. - Rešerše příkladů dobré praxe a publikovaných studií. 

Odborný panel: Založení panelu odborníků z oblasti psychologie, zdravotnictví, veřejné správy a akademické sféry. Pravidelná setkání k analýze výsledků průzkumu a diskusi možných řešení. 

KA 2: Tvorba a testování možných řešení problému - Návrh inovativních řešení: Z analýzy dat a odborných panelů vzejdou konkrétní prototypy řešení (např. podpůrné mechanismy pro profesní rozvoj). Výběr nejlepších řešení. Otestování prototypů na vzorku cílové skupiny. Sběr zpětné vazby od psychologů Vyhodnocení efektivity prototypů pomocí klíčových indikátorů. 

KA 3: Navázání spolupráce a spolutvorba se stakeholdery Navázání kontaktu s klíčovými partnery (neziskové organizace, Českomoravská psychologická společnost, Asociace klinických psychologů ČR, Ministerstvo zdravotnictví, zahraniční partneři). Zapojení stakeholderů: Organizace kulatých stolů a workshopů. Aktivní zapojení partnerů do testování a implementace navržených opatření. 

V čem je navržené řešení inovativní? 

Výše uvedená řešení jsou v Česku v rámci profese klinického psychologa bezprecedentní. Projekt přináší sociální inovaci v oblasti podpory duševního zdraví poskytovatelů péče. Dosud žádný obdobný program komplexně neřešil potřeby klinických psychologů z pohledu nastavení pracovních podmínek, institucionální podpory a dlouhodobé péče o jejich well-being. Tyto oblasti jsou navíc ve výkonu profese klinického psychologa chronicky na okraji zájmu, nebyly tedy dosud ani systematicky popsány. Inovativnost spočívá zejména v: Vytyčení tématu, kterým se dosud nikdo nezabýval (více viz.výše). Komplexním výzkumném přístupu (kombinace kvalitativní a kvantitativní metody) k zmapování potřeb, který bude podkladem pro cílené změny. Poskytnutí péče cílové skupině klinických psychologů a adeptů na toto povolání skrze v rámci projektu otestovaná řešení. Takové pozornosti se této skupině zaměstnanců a kandidátů na zaměstnání v rámci našeho oboru ještě nedostalo. Spolutvorbě (co-creation) se stakeholdery: zapojení Ministerstva zdravotnictví, profesních organizací a samotných psychologů, díky čemuž dojde ke skutečnému ukotvení změn v reálném prostředí. Dvojí zaměření projektu: jak na řešení již existujícího problému u stávající generace klinických psychologů, tak na prevenci pokračování problému i do budoucna u nastupující generace klinických psychologů. Projekt přinese kromě výše jmenovaného také rozkvět celému oboru, a to skrze systematické a koncepční rozvíjení dialogu o stávající situaci, možných řešeních, to vše v rámci vnitro-oborové spolupráce. Během projektu bude vytvořena metodika a akční plán, které mohou být implementovány v celorepublikovém měřítku a případně přenesené i do dalších pomáhajících profesí. Zároveň budou koncipovány tak, že jejich využívání bude zároveň vybízet k průběžné aktualizaci, což zaručí jejich nadčasovost.

Realizační tým projektu: 

Projektový manažer: Julie Lipská

Odborný garant: Mgr. et Mgr. Petr Mikoška, Ph.D. et Ph.D.

Výzkumné pracovnice: Mgr. Anežka Zemanová, Mgr. Marie Buchtová, Ph.D. 

Právnička: Mgr. Marta Ptáčková. 

Účetní a finanční manažer.

reg. č. CZ.03.03.01/00/23_057/0005401, OPZ+ priorita Sociální inovace