PhDr. Hana Nuslauerová 

klinická psycholožka a psychoterapeutka, výcviková lektorka

Iniciativa má mou podporu, protože vnímám dlouhodobě opakující se palčivé téma problematických proběhů atestací. Věřím, že spousta kolegů prošla atestací bez problémů, ale to neznamená, že se zároveň někdy nedějí skutečnosti, které by se dít neměly. Slýchám znovu a znovu z různých stran stížnosti podobného rázu od lidí, kteří se neznají. Jsem zklamaná z toho, že se v diskusích toto téma víc a víc ztrácí a centruje se na technické věci. V tomto směru se ukázaly mnohé požadavky Iniciativy nereálné, ale průběh ukázal, že tyto argumenty Iniciativa slyší, je přístupná komunikaci a hledání řešení. Jen se někam znovu a znovu vytrácí základní téma ponižování, neobjektivnosti, hrubá preference určitých směrů v psychoterapii u zkoušky apod. To by se nemělo dít ani v případě, že zkoušený dostatečně neumí.

Chápu, že to je špatně dokazatelné, ale chybí mi snaha tomu vážně s porozuměním naslouchat a snaha hledat mechanismy, které tomu zabrání nebo díky kterým bude vše průhlednější.

Rozumím tomu, že téma je nepříjemné, těžko uchopitelné, tedy těžko řešitelné, ale neměli bychom proto rezignovat. Když to nedokážeme my psychologové, není překvapením, že se naše společnost ocitá tam, kde je.

klinická psycholožka a školitelka v oboru KP

Dobrý den, jsem klinická psycholožka a ráda bych se vyjádřila k aktivitě Iniciativy 2023. Omlouvám se za anonymní vyjádření, ale považuji to za preventivně bezpečnější vzhledem ke svým školencům, kteří ještě nemají složenou atestační zkoušku. Iniciativu podporuji, protože souhlasím s tím, že to, jak je aktuálně nastaven systém vzdělávání i průběh samotných atestačních zkoušek, je dlouhodobě neudržitelné. V praxi v posledních letech pozoruji u stážistů a studentů jejich neustále se snižující motivaci věnovat se po dokončení studia klinické psychologii. A to zejména kvůli vysoké finanční i časové náročnosti preatestační přípravy, i nízkým platům psychologů ve zdravotnictví. To dále ještě komplikuje povinný kurz psycholog ve zdravotnictví, který je jednak velmi obtížně dostupný (velmi dlouhé čekací doby na přijetí do kurzu), a druhak mi přijde pro duplicitu tam učeného nadbytečný. Nicméně, práce klinického psychologa mi přijde velmi zajímavá a pestrá, a pokud má člověk dobré finanční i rodinné zázemí, zvládnout se dá, a myslím si, že to i stojí za ty roky sebezapření v rámci náročné přípravy. Co mi ale přijde demotivující je atestační zkouška samotná. Sama jsem zažila neobjektivní přístup zkoušejících a měla jsem silný dojem, že u zkoušky jde více než o znalosti a schopnost klinického úsudku o osobní sympatie. Podobný zážitek mělo i mnoho mých kolegů a známých, nehledě na úspěšnost složení zkoušky. Vzhledem k tomu, že složení komise (resp. kmenových členů) se příliš nemění, dovedu si představit, že se někteří u zkoušky neúspěšní preatestanti po dehonestujících vyjádřeních komise vůči jejich osobě (nikoli pouze znalostem) ke zkoušce již nevrátí. A to přesto, že je práce psychologa ve zdravotnictví baví, a mají i dobrou zpětnou vazbu na svém pracovišti. A bohužel, na rozdíl od lékařských oborů, v klinické psychologii neexistuje alternativní komise. V tom bych ze svého pohledu viděla asi největší slabinu současného stavu postgraduálního vzdělávání v oboru klinická psychologie. Dobrým argumentem je fakt, že zkouška je veřejná a školitelé mají možnost pro zvýšení objektivity a férovosti zkoušky doprovodit svého školence. To v praxi ale není dost dobře možné, vzhledem k tomu, že být školitelem není finančně ani jinak motivováno, a je to prostě jen práce navíc z dobré vůle, závislá v podstatě jen na morálce školitelů. Když se nad tím zamyslím, je vlastně až s podivem, že náš obor ještě nezahynul. Tak či tak, klinických psychologů oproti narůstající poptávce pacientů spíše ubývá, což je velká škoda. 

klinická psycholožka a školitelka v oboru KP

Rozhodla jsem se podpořit Iniciativu2023, protože klinická psychologie je obor, kterému se věnuji již téměř deset let, a který považuji za nesmírně zajímavý a důležitý. Přála bych si, aby tento obor měl pro nastupující psychology a psycholožky vzdělávání, jaké si zaslouží - kvalitní, transparentní a odpovídající aktuálním poznatkům." Anonymní sdělení kolegyně klinické psycholožky a školitelky v oboru KP.

PhDr. Jaromír Chrášťanský 

klinický psycholog a psychoterapeut

Jako cvičný terapeut a supervizor studentů psychoterapeutických institutů slýchám několik posledních let zážitky studentů při atestaci, kdy prý mnozí zažívali ze strany komise odměřenost, shazování či aroganci. Tyto informace se samozřejmě mezi studenty šíří, takže mnohé to demotivuje od i tak již dost náročné předatestační přípravy. Proto jsem chtěl podpořit iniciativu kolegů, která by vedla k pokusu o dialog s vedením Katedry klinické psychologie - IPVZ a nebo přinejmenším k poukázání na to, co se také děje.
Já sám jsem zažil cca před 19 lety hezkou atestační zkoušku s přiměřenou podporou zkoušejících. Přál bych to i dalším kolegům.